Ondřej Michálek je jako trenér tradičním účastníkem vánočního turnaje v maďarském Dunaújvárosi. Na svém kontě má již třetí účast. Proto jsme ho vyzpovídali, aby vám sdělil informace o posledním vítězném působení našich hráčů a zároveň porovnal organizaci a kvalitu turnaje v posledních letech.

1) Ondro, gratulace k úspěchu na turnaji v maďarském Dunaújvárosi! Tohoto turnaje se náš klub účastní pravidelně. Můžeš nám říct, kolikátá účast to letos byla a jak jste se k turnaji vůbec dostali?

Na vánočním turnaji Santa Claus Cup jsme byly myslím po třetí, avšak máme za sebou tuším i dvě účasti na Steel Bulls Cupu, což je turnaj od stejného pořadatele ve stejném místě na jaře pro menší kategorie braný jako taková příprava na budoucnost v podobě vrcholných turnajů jako byl ten letošní. K turnaji jsem se dostal přes nabídku serveru superturnaje.cz vzhledem k mojí vášni objevovat s dětmi nová místa a nové výzvy. No a po prvním absolvovaném turnaji v Maďarsku se z toho stala taková tradice.

2) Turnaj je každoročně kvalitně obsazen, z jakých zemí se sem sjíždějí týmy? Figurují na turnaji i výběrové týmy, nebo pouze týmy hájící barvy svého klubu?

Nejčastějšími účastníky jsou kluby z Maďarska a Slovenska, sem tam někdo z České republiky a občas se zde vyskytují jednotky z dalších hokejových i méně hokejových zemí. Letos tam třeba bylo družstvo z Rumunska, roky zpět i Turecka apod. Pravdou je, že skandinávské země vzhledem ke vzdálenosti se na turnaj nehlásí. Klasicky se jedná o turnaj klubový. Letos však vzhledem k době covidí si mohla družstva doplnit své řady i z ostatních týmů o brankáře, popřípadě hráče do nutného kritického počtu, a tak se letošní rok stal takovým mixem. My však tuto potřebu neměli a jeli pouze se svými hráči. Standardně se však jedná o klubové turnaje od tohoto pořadatele.

3) Jakých umístění jsme doposud na turnaji dosáhli? Který ročník dle Tebe byl kvalitně nejlépe obsazen?

Brali jsme myslím 4. a 1. místo na Steel Bullsu a 3., 1. a 1. místo na Santa Claus Cupu, což je vrcholná akce. Nejlepší, či nejsložitější obsazení pro nás bylo asi při Santa Claus Cupu ročníků narození 2009 (3 roky zpět), kde se sehrálo několik vyrovnaných bitev i přes to, že v České republice si tento tým chlapců a dívek „pohrával“ s kde kým. Z hlediska hodnocení samotných výkonů byl sám o sobě tento ročník hokejistů „vyspělejší“ herně než třeba letošní borci narozeni v roce 2012. Avšak v porovnání s těmi minulými jsou zase ti aktuální psychicky odolnější a jen tak se nenechají zlomit. Mají v sobě takový ten ruský přístup.

4) Čím je turnaj tak výjimečný, že se na něj každý rok tak těšíte?

Prostředím, support týmem organizátora - všichni jsou tu tak nějak automaticky přátelští a na pohodu, novými soupeři, které jen tak v ČR nepotkáte a hlavně ředitelem turnaje. Je to chlapík, který chce dělat to nejlepší co umí a dokáže, takže celý turnaj je vlastně taková oslava tohoto skvělého sportu. Současně je to pro naše minihokejisty takový vrchol 4 letého tréninku a uzavření jedné kapitoly před přechodem na velký hokej.

5) Doposud byla na turnaji vždy rodiči vytvořena i výborná kulisa, která vždy hráče hnala kupředu, bylo tomu i letos? Z výsledku je patrné, že asi ano.

Rodiče samozřejmě povzbuzovali jak mohli a za to jím patří velké díky. Byli vlastně takovým 4 hráčem na ledě. Bubny, trumpety a hlasivky jely co to šlo. Vlajky jsme vyvěsily už den před turnajem a tak se snažili vytvořit pro naše hráče prostředí takové, jako by hráli doma a současně byli hrdí na to, že reprezentují naše město a zemi.

6) V letošním roce to byla Tvá 3. účast na této největší akci, můžeš porovnat předchozí ročníky co se týče organizace apod.?

Organizace je každoročně na TOP úrovni. Ve své podstatě není co vytknout a na co si stěžovat. Osobně jako organizátor mnoha domácích turnajů si dokážu představit, co práce a lidí za tím 2 - 3 denním „divadlem“ stojí a kolik času na to padne. Za to vše vždy patří organizátorovi jedině kredit. Absolutním topem je vystoupení profesionálních bubeníků během turnaje v ochozech a následně na jeho vyhlášení. Kdo neprožije, neuvěří, co to s člověkem dělá.

7) Turnaj si absolvoval s trenérskými kolegy Jardou Haškem, Martinem Lukou a Karlem Růžičkou. Jak Vaše spolupráce fungovala? Měl každý svou úlohu v trenérském štábu?

Přímo rozdělené kompetence jsme neměli, každý z kolegů dělal co v danou chvíli viděl a vyhodnotil jako nutné sdělit nebo udělat. Před důležitými utkáními jsme si jen vždy řekli, jak na co asi budeme reagovat, abychom nebyli vzájemně překvapeni, ale jinak byla spolupráce jako vždy bez problémů. Osobně jsem se pasoval do pozice „křiklouna povzbuzovatele“, protože atmosféra při utkáních byla silnější než při miniturnajích v ČR a někdy bylo potřeba ukázat i větší emoci, průběh utkání si to vyžadoval - hráči to vnímají a vidí, že to člověku není jedno a fárají pak o to lépe. Jak říkám, dvoudenní divadlo se skvělým koncem.

8) Jak se projevovala radost našich hráčů po dosažení kýženého úspěchu? Přece jen měli náročný program... Bylo tam nějaké skotačení, nebo spíše úleva po dosaženém vítězství?

Kluci se sjeli ke gólmanovi, poskakovali a vřeštěli, mezi tím už létaly hole a rukavice vzduchem, prostě takové naše malé Nagano. Kolegové se také zapojili do chumlu hráčů, já jsem tak nějak zůstal opařený na střídačce, když mi hlavou prolétlo, co jsme to podruhé za 3 roky dokázali a všechny ty před turnajové věty typu - na bedně nebudete a že je vlastě „nemožné“ to letos vyhrát. A já to říkal už v létě, že to letos uděláme. Taková ta úleva, kdy se vnitřně radujete nad tím, jak ti kluci vytřeli „škarohlídům“ zrak. :-)

9) Závěrem poslední dotaz, máš nějakou úsměvnou perličku z Tvého působeních na těchto turnajích?

Mám, ale ta se bohužel aktuálně nedá publikovat. Možná až tento turnaj vyhrajeme potřetí s odstupem času. :-)

Ondrovi děkujeme za rozhovor!