9. třída HC Děčín se pomalu blíží k odehrané první polovině základní části v Lize 9. tříd. Mládežnické družstvo se po 13 zápasech nachází s 15 body na 5. místě skupiny 2. Devítku má na povel jako hlavní kouč Martin Všetečka, který od srpna působí v děčínském klubu. Šestatřicetiletý trenér, jenž se trénování věnuje už od sezóny 2005/2006, má velmi pestrý životopis. Kromě působení u mládežnických celků má za sebou i zkušenost z lavičky A-mužstva a také z reprezentace žen kategorie U16 a U18. Jak hodnotí dosavadní odehranou část sezóny, co je podle něj důležité u trénování 9. třídy a jak vzpomíná na zkušenost stát na lavičce reprezentace?

Martine, máš za sebou čtyři měsíce v Děčíně, jak sis u nás zvykl?
Díky tomu, že se trénování věnuji už dlouho a potkával jsem se s místními trenéry, ať už ještě jako hráč nebo potom jako trenér, tak adaptace byla snazší. Myslím si, že vedení i ostatní kolegové mě přijali v pořádku. Jde nám o společnou věc a tou je, co nejvíc rozšířit členskou základnu a vychovat co nejvíc sportovců. U mě panuje zatím spokojenost.

Co jsi při svém příchodu říkal na zázemí a vůbec podmínky k trénování, jaké tu jsou?
Zázemí bylo to, co mi vyrazilo dech a jsem mile překvapen. Podmínky pro suchý trénink jsou výborné až neskutečné, a ještě ke všemu je blízko základní škola, kam se s dětmi chodí do tělocvičny, takže prostoru ke zlepšování hráčů je tu spoustu.

Na starost máš jako hlavní trenér 9. třídu, se kterou jste skoro v polovině základní části soutěže Ligy 9. tříd, jak zatím hodnotíš tuto odehranou část?
Vzhledem k nízkému počtu hráčů musím říct, že pět výher je úspěch. Malinko mě mrzí, že nedokážeme přenést věci z tréninku do zápasu a taky mě mrzí zápasová nekázeň. Takže nás čeká ještě spoustu práce. Samozřejmě, že chceme vyhrát každý zápas, ale prioritou pro nás je, aby se v zápase ukazovaly věci, které si říkáme a trénujeme v tréninku. Jsem přesvědčen, že pokud to budeme plnit, tak budeme po zápasech spokojenější, než soupeř.

Co vůbec říkáš na Ligu 9. tříd a její systém?
Myslím, že kategorie 9. tříd je super věc a skvělá příprava na kategorii dorostu. Jen nadstavbová část by se mohla hrát jinak, ale to neovlivníme. Musíme se snažit chtít vyhrát každý zápas a posouvat se tréninkem.

S jakými cíli budete pokračovat v další fázi sezóny?
Cíle máme, bylo by špatné je nemít. Týmový cíl je vyhrát co nejvíc zápasů a odmakat každý zápas. Co jsem měl možnost vidět všechny soupeře, tak porazit se dá každý, ale musíme k tomu přistoupit zodpovědně a být hlavou přítomni v zápase. Na první schůzce jsem řekl hráčům, že neumím prohrávat a nehodlám se to učit (smích). Můj osobní cíl je posunout hráče v dovednostech, fyzické připravenosti a herních věcech tak, aby byli schopni plynule přejít do kategorie dorostu.

Co je podle tebe nejdůležitější dětem v takovém věku předávat?
Pokud budu mluvit za 9. třídu, tak hlavně zodpovědnost za kotouč, držet si svoje pozice a plnit si povinnosti. Naučit hráče, aby se víc starali o své tělo a uvědomili si, že už pro ně končí dětský hokej a začíná juniorský. Pro spoustu hráčů je ten přechod strašně těžký, ať už z fyzického hlediska anebo biologického.

Kromě trénování mládežnických celků jsi působil i 3 roky jako hlavní kouč u A-mužstva, nelákalo tě u chlapů zůstat nebo jsi radši u mládeže?
Trénování dospělého hokeje přišlo náhodou. Vinou mého zranění jsem už nemohl hrát, a navíc náš trenér oznámil, že končí. Kluci hned ukázali na mě, protože už jako hráč jsem s nimi řešil některé herní věci. Musím říct, že to pro mě byla velká zkušenost a vážím si ji. Sice to byla Krajská liga, ale tým pracoval a bavilo mě to. I když jsem trénoval muže, tak jsem se pořád věnoval mládeži, neboť práce s dětmi mi dává smysl a nabíjí mě. Nějak nic neplánuji, momentálně působím tady a budu se snažit odvádět maximum toho, co po mně klub bude požadovat a co přijde v budoucnu teď neřeším.

Máš za sebou i angažmá v ženské reprezentaci, konkrétně u kategorie U16 a U18. Jaká to pro tebe byla zkušenost?
Asi snem každého trenéra je stát na střídačce a slyšet státní hymnu, to je hezký pocit. Trénování ženských reprezentací byla pro mě další velká zkušenost, která přinesla plno zážitků, jsem za to rád. Je to úplně jiná práce než v klubu a je pozitivní mít možnost pracovat vlastně s tím nejlepším, co daná kategorie nabízí a rozvíjet schopnosti dívek. I teď sleduji, jak se holkám daří a jak pokračují jejich kariéry.

Jaký je rozdíl v trénování těchto hokejistek oproti dospívajícím klukům?
U nás bohužel není ženský hokej na takové úrovni, aby holky měly samostatnou soutěž v těchto věkových kategoriích. A plno trenérů, neříkám, že všichni, ať je holka sebelepší, tak nechají hrát horšího kluka a tím pádem holky ztrácí motivaci. Poslední roky se začínají podmínky pro ženský hokej zvedat, tak snad se to bude posouvat správným směrem. A samozřejmě v kategorii 13–16 let se holky, co pro to mají kladný vztah od malička, trénují snadněji, protože se chtějí učit a nemají tak těžkou pubertu jako chlapci, kteří si myslí, že umí vše nejlíp.

Děkujeme za rozhovor