Právě před 30 lety se v Děčíně poprvé sešla parta dívek odhodlaných hrát lední hokej. Iniciativa vzešla od Ivy Kratochvílové a Michaely Benčíkové, dvou kamarádek, které si to vyzkoušely v Litvínově. Vedení tehdejšího HC Slovan se uvolilo vzít dívky pod svá křídla, pokud se jich sejde dost – požadavkem bylo minimálně 30 jmen. Iva s Míšou roznesly do škol letáčky a sbíraly kontaktní údaje. Je třeba podotknout, že v té době byly v plenkách i mobilní telefony, natož internet a sociální sítě, přesto na první schůzku spojenou se suchým tréninkem dorazily téměř čtyři desítky děvčat a mladých žen. Trénování se chopil Jan Jandera, ke kterému se záhy přidal Ing. Zbyněk Krofta. Parta dívek byla poměrně různorodá, od sester nebo přítelkyň aktivních hokejistů Slovanu (Lenky Kratochvílová a Trávníčková, Hanka Matějíčková, Markéta Vaníčková, Petra Hynčicová, Iva Zavřelová, Petra Moučková, později Wernerová...), dcer hokejových činovníků (Katka Chaloupecká...) až po děvčata hokejem nebo sportem obecně téměř nepolíbená. Přes léto holky poctivě trénovaly na hřišti a v tělocvičně a těšily se na led. Začátky byly těžké, mnohé sháněly výstroj, jak se dalo, spousta děvčat poprvé přišla jen s bílými dámskými bruslemi se zoubky, kterým pan Jandera říkal hadovky. Celou sezónu 1994/95 se pouze trénovalo, rozvíjely se bruslařské dovednosti dívek, hra s pukem, nahrávky a střelba, většinou úplné základy, které už mívají zažité chlapci v mladších žácích. Na konci sezóny děvčata sehrála přátelské utkání s děčínskými staršími žáky, ve kterém se prakticky prokázalo, že za jedinou sezónu se 7-8 let trénování nedožene.

Přesto, anebo právě proto – v duchu hesla, že jeden zápas ti dá tolik, co 10 tréninků – bylo děčínské ženské družstvo přihlášeno v sezóně 95/96 do II. ligy žen. Samozřejmě zkušeným celkům zpočátku nijak konkurovat nemohlo, první sezóna byla ve znamení proher, ale naše děvčata se postupně zlepšovala a sbírala zkušenosti. Již v té druhé sezóně přišlo několik vítězství a ženský tým TJ Slovan Děčín se odpoutal ode dna druholigové tabulky. Dařilo se také zapracovat hráčky z postupně zanikajících družstev v Ústí nad Labem a později i z Veselí nad Lužnicí. Po několika sezónách kvůli pracovním povinnostem odešel od dívek trenér Jan Jandera, Zbyňku Kroftovi pak začal vypomáhat jeho bratr Jan a asistenti z řad děčínských hokejových juniorů, nejprve Michal Vydržel, později Václav Fridrich.

S olympijským zlatem v Naganu, kde měly shodou okolností premiéru i ženy v ledním hokeji, přišel první "boom", příliv nových děvčat, která chtěla hrát, a malé holčičky se začaly objevovat i v hokejových přípravkách a postupně i v chlapeckých družstvech. První takovou v Děčíně byla Denisa Ajchlerová, později bronzová medailistka z MS žen U18 v roce 2008 a dlouholetá hráčka ženského extraligového týmu Litvínova, dále Dominika Forejtová (repre U15, U18 i dospělých, čtyřnásobná mistryně ČR (3x Slavie Praha, 1x Příbram), Marie Nowáková (repre U16, U18, extraliga v HC 2001 Kladno), nebo třeba Anna Jiřina Pavlasová, dcera výše zmiňované Markéty Vaníčkové (repre U16, U18, od střední školy americká JWHL za Northwood Huskies Lake Placid, nyní divize III NCAA za univerzitu Suny Canton, členka nováčkovské All Stars).

Vraťme se ale k historii našeho dívčího týmu. Zakládající členky s přelomem tisíciletí postupně odcházely zakládat rodiny, v roce 2002 přišly povodně a na poměrně dlouho vyřadily z provozu děčínský zimní stadion, trénovat se jezdilo do Povrlů, zápasy se hrály u soupeřů. Do problémů s kádrem se dostal i Litvínov a v sezóně 2004/2005 došlo ke sloučení obou družstev. Asi sedmičlenné torzo děčínského týmu dojíždělo s trenérem Kroftou do Litvínova. Zdálo se, že je to konec ženského hokeje jako takového v Děčíně.

Naštěstí se v roce 2014 objevila Jitka Albrechtová, která o rok dříve obnovila ženské družstvo v Ústí nad Labem (nynější HC Lovosice), a s pomocí bratrského tria Jaroslav Šindler, Martin Šindler, Miroslav Šindler a s Petrem Maixnerem vrátila ženy i na děčínský led. Osu týmu tvořilo několik hráček ještě z první éry, ale přišly i začátečnice. Do soutěže se Děčín přihlásil hned v sezóně 2014/15, která byla opět ve znamení vysokých porážek, podařilo se urvat 4 body ze 16 utkání. Díky tomu, že se alespoň do některých zápasů dařilo zapojovat už i "hotové" hokejistky, připravující se a hrající v chlapeckých soutěžích, šla úroveň postupně nahoru. Už v další sezóně Děčín sice skončil předposlední, ale s bilancí 6 výher, 2 výher v prodloužení a 8 proher. A v další sezóně už děčínské Medvědice vybojovaly druhé místo v divizi A2 Ligy žen. Následující sezóna přinesla reorganizaci soutěží žen na Extraligu, 1. Ligu (A - Čechy, B - Morava) a 2. Ligu, a Děčín se ocitl v 1. Lize místo K. Varů, které postup odmítly. (5. místo ze 6 účastníků s bilancí 3/1/1/15 a 12 body). V sezóně 2018/19 došlo ke kompletní výměně realizačního týmu, nový trenér Roman Špírek ml. s asistujícím Jiřím Poulíčkem dovedli Medvědice ke stejnému umístění s podobnou bilancí. V následující sezóně přišel na pozici asistenta Jiří Martin, ale do 1. ligy místo posledního celku ESA nastoupily Karlovy Vary a celou soutěž překvapivě vyhrály, na Děčín zbylo poslední místo a sestup do 2. Ligy po prohrané baráži s Jičínem, kde tehdy hrála i Karolína Erbanová. Covidovou sezónu Medvědice rozehrály dobře, vyhrály všechny 4 zápasy, které se stihly odehrát. Sezóna 2021/22 přinesla Děčínu vítězství v druhé lize, v baráži o první ligu ale dominoval Liberec. A přišla další reorganizace ženských soutěží. Extraliga byla rozšířena o dva celky a 1. Liga byla sloučena s druhou. Zároveň vznikla neoficiální ženská soutěž, do které Děčín přihlásil B-družstvo, Medvědice vybojovaly šestou příčku v 1. Lize, v amatérské lize vyhrály základní část (nadstavby už se Děčínský celek neúčastnil). Před loňskou sezónou ukončil svou činnost u žen trenér Špírek, jeho roli převzal Jiří Martin a post asistenta Karel Bedan. Děvčatům se bohužel příliš nedařilo a naše hokejistky skončily na posledním místě.

Devizou Medvědic je ale dobrá parta, odhodlání, radost z pohybu a láska k hokeji, a tak na sobě nepřestávají pracovat všem nezdarům navzdory, a všichni věříme, že lepší výsledky a úspěchy jsou jen otázkou budoucnosti.