Hokejisté Děčína po včerejším zápase slavili první tříbodový zisk získaný na domácí půdě. Děkovat mohli hlavně svému brankáři Lukáši Lavingerovi, který byl bezesporu hrdinou večera. Kryl 27 střeleckých pokusů hráčů Kralup včetně několika velkých příležitostí a dal pevný základ pro vítězství. Nejdůležitější zákrok si děčínský gólman schoval do předposlední minuty, kdy soupeř mohl v obrovské šanci vyrovnat. Po závěrečné siréně nebylo pochyb o tom, kdo převezme cenu pro nejlepšího hráče Medvědů.

Jak hodnotíš včerejší vítězný zápas?
Je super, že jsme to zvládli za tři body, protože soutěž bude hodně vyrovnaná, hlavně ve středu tabulky, takže každý bod se počítá. Jsem rád, že i přesto, že jsme se ze začátku rozkoukávali po sobotním zápase s Chomutovem, tak jsme se na jednu stranu pozitivně přizpůsobili bruslením, ale na druhou stranu trochu i jejich hře. Z jejich strany to bylo takový nemastný neslaný, ale samozřejmě bojovnost a všechno tam bylo, takže je super, že jsme to zvládli a 2:1 vyhráli.

Je výhra o to cennější, když výkon nebyl úplně podle představ?
Samozřejmě, už dneska je jedno, jestli to bylo o pět gólů nebo o jeden a jak ten zápas vypadal. Základ je vyhrát za tři body a samozřejmě i taková výhra, při které nebyl výkon úplně optimální, tak může pomoci k tomu, že v Příbrami předvedeme lepší výkon. Navíc nám to pomůže i k tomu, že se v tabulce můžeme trošku uklidnit, jelikož nejsme někde u dna. Pak se hraje samozřejmě i líp, když se nehraje s pocitem, že se musí vyhrát, ale že se může vyhrát, a to je vždycky lepší.

Hned úvodní minuty přinesly několik šancí na obou stranách, bylo to pro tebe náročné nebo ti to naopak pomohlo dostat se do tempa zápasu?
Je fajn, když si gólman sáhne na puk, a ne jako v zápase s Chomutovem, kde jejich v podstatě první šance skončila gólem. Takže určitě super, že jsem si mohl hned ze začátku sáhnout na puky. Na druhou stranu těch šancí bylo během prvních deseti minut až moc, takže jsem byl pak rád, když jsme hru trošku otočili, hráli víc u nich a mohl jsem si trochu odfrknout.

V zápase jsi předvedl 27 úspěšných zákroků, vybavuješ si ten nejtěžší?
Mám v hlavě asi ten poslední z předposlední minuty, kdy útočník dostal nabito mezi kruhy, střílel z první a já jsem to vyrazil ramenem nebo loktem. Ten si pamatuji, protože byl za mě asi ten nejdůležitější. Až mě samotné překvapilo, jak jsem to chytil. Byla to střela pod víko, takže jsem rád, že jsem ji chytil a uhráli jsme to.

Byla důležitým faktorem i ubráněná oslabení, ve kterých jste dokonce i několikrát zahrozili?
Určitě, kluci tam dobře stáli v nahrávkách, blokovali střely a mělo to o dost lepší parametry než předchozí zápasy. Je vidět, že si to kluci vzali k srdci, pomáhají v rámci defenzivy a díky tomu pak z toho těžíme i tím, že se nám něco odrazí a jsme schopni vyjet do protiútoku dva na jednoho. Škoda, že jsme některé takové situace nevyužili. Mohlo to být klidně v půlce zápasu o dva góly a bylo by to pro nás jednodušší.

V sobotu jedete do Příbrami, co bude klíčové předvést proti vedoucímu celku?
Myslím si, že to bude dost podobné jako u Chomutova a Tábora. Jde hlavně o to hrát dobře dozadu a nepouštět je do šancí, protože být včera proti nám jiný soupeř, tak si myslím, že by nás potrestal a pak bychom horko těžko takové zápasy zvládali. Takže určitě hrát odzadu a využívat nějakých brejků. Útok máme silný, tak jde o to proměňovat šance.

Děkujeme za rozhovor