Děčínský zimák zná perfektně, neboť zde Adam Bartoň začal dělat své první hokejové kroky. Ty ho ve dvanácti letech zavedly do ústeckého klubu, v jehož barvách pokračoval v růstu a postupně se propracoval až k debutu v seniorském hokeji. Nyní se však odchovanec Děčína vrátil zpět do míst, kde pro něj všechno začalo. Stal se totiž již šestou posilou Medvědů pro nadcházející sezónu.

Adame, jak došlo k tvému návratu do rodného Děčína?
Poslední dva roky jsem v Ústí trénoval profesionálně s áčkem. Jenže pak jsem nevěděl, co bude v Ústí dál, tak jsem se pokusil o extraligu juniorů. To mi bohužel nevyšlo, ale v průběhu prvního týdne suché přípravy mi zavolal pan Havlíček, ať přijdu do Děčína.

Vzpomeneš si, kolik let uplynulo od tvého posledního zápasu v děčínském dresu?
Na to už si moc nevzpomínám, ale myslím si, že nějakých 6 let uplynulo od posledního zápasu. V Děčíně jsem hrál do 12 let a pak jsem šel právě do Ústí.

Sledoval jsi Děčín během těch let, co jsi byl v Ústí?
Určitě, sledoval jsem téměř každý zápas a chodil se i dívat. Když jsem nemohl, koukal jsem se na Livesport.

Co děčínská kabina, s kým se znáš?
Já si myslím, že v Děčíně byla vždycky super parta, s každým si rozumím. Pár lidí znám právě z Ústí, například Brožáka (Vladimír Brož), Tůmiče (David Tůma) a Smolíka (Jan Smola).

Vloni sis dokonce proti Děčínu odbyl premiéru ve 2. lize, jak na tento zápas vzpomínáš?
Upřímně, byl jsem dost nervózní, přece jenom, když hrajete v klubu od malička a pak hrajete proti týmu, kde jsem vyrůstal, tak je to vždycky jiné. Derby mezi Děčínem a Ústím bylo vždycky vyhrocené a mělo super atmosféru, protože bylo hodně lidí.

Loňský ročník byl pro tebe přelomový, neboť jsi nastoupil ke svým prvním zápasům ve 2. lize. Jak velký skok to pro tebe byl?
Já jsem vlastně nastoupil už předloni k přátelským zápasům, ale pak jsem se bohužel zranil. Takže už jsem věděl, že to není žádná sranda.

Nicméně těch odehraných zápasů mohlo být asi i víc, nebýt zranění, které tě potkalo. Co se Ti vlastně stalo a jak jsi na tom teď?
Myslím si, že určitě mohlo. Hned ve druhém mistráku s Chebem jsem blbě spadnul na mantinel a zlomil si žebro. Za půlkou sezóny se mi blbě vytočilo koleno a měl jsem natažené vazy. Teď jsem na tom perfektně, všechno je zahojené tak, jak má být a já doufám, že týmu pomohu co nejvíce to půjde.

Co můžou od tebe děčínští fanoušci očekávat?
Jsem spíše defenzivní bek, ale když je možnost vyjet si do útoku, tak neváhám. Snažím se hrát rychle, ale nezbavovat se puku, rád hraji na kotouči.

S čím půjdeš do nové sezóny?
Určitě se chci s týmem dostat co nejvýše a hrát pěkný hokej. Hlavně, aby se sezóna obešla bez zranění.


Děkujeme za rozhovor