Děčínští hokejisté mají za sebou druhý týden přípravy na ledě. Na něm už se proháněla i nová posila Martin Jursa, který do Děčína dorazil po čtyřletém působení v Jablonci nad Nisou. Ještě před tím, než odchovanec Bílých Tygrů nakoukl do dospělého hokeje právě v dresu jabloneckých Vlků, nepohrdl nabídkou prodloužit si juniorskou kariéru za oceánem. Ročník 2018/19 tak strávil v týmu Carolina Eagles hrající americkou juniorskou soutěž USPHL Premier. Pro urostlého útočníka to byla super zkušenost.

Martine, vítej u nás v Děčíně, jak se zrodil tvůj příchod?
Díky za přivítání. Domluvili jsme se rychle, po konci 2. ligy v Jablonci byl Děčín mezi prvními, kdo se mi ozval, za což jsem byl moc rád. Michal Oliverius mi na schůzce představil plán a nějakou vizi a po pozitivních informacích od kluků, co tu dříve působili, jsem dlouho neváhal.

Pomohlo k tvému příchodu i to, že v týmu pokračuje Tomáš Nezbeda, se kterým si nastupoval ještě v liberecké juniorce?
Určitě. Nezby je skvělý kluk a výborný hokejista. Prošli jsme spolu mládežnické kategorie v Liberci u Tygrů, a dokonce jsme spolu často seděli v lavici na základní škole. Nedám na něj dopustit, navíc oba bydlíme v Liberci, takže jsme si řekli, že do toho letos půjdeme společně a já věřím, že se nám bude dařit.

S kým dalším se znáš z děčínské kabiny?
S většinou jsme proti sobě poslední sezóny hráli často, takže minimálně od vidění poznávám prakticky všechny. S Adamem Starým se také známe delší dobu, takže to bylo také velké plus. Kabina je skvělá a se všemi se seznamuji rychle. Doufám, že uděláme dobrou partu a sezóna se nám povede.

Když by ses měl fanouškům představit, jak by ses jako hráč charakterizoval?
Tak asi jako hráč, co umí zahrát dopředu i dozadu. Myslím si, že umím být nepříjemný v napadání a získávání puků. Jsem připraven na každou roli, kterou od trenérů dostanu. Výšku asi nějak speciálně nevyužívám, ale v některých situacích se to určitě hodí.

Do Děčína si poslední čtyři roky jezdil jako soupeř v jabloneckém dresu, jak na tebe působili děčínští fanoušci a celkově prostředí?
V Děčíně se vždycky hrálo těžce. Velké hřiště, rychlí a šikovní kluci tu byli vždycky, takže jsem rád, že jsem toho součástí a nebudu tu nastupovat jako soupeř (smích). Stadion a zázemí je na velice dobré úrovni, stejně tak fanoušci, kterým doufám budeme přes sezónu dělat radost a oni nás budou podporovat.

Jeden rok si strávil i za mořem, v týmu Carolina Eagles v soutěži USPHL Premier, mohl by jsi přiblížit, co to je vlastně za soutěž?
Jedná se o juniorskou americkou soutěž. Tým, ve kterém jsem působil, okrajově spolupracoval i s Carolinou Hurricanes. V Americe je jiný systém výchovy než u nás, cílem většiny hráčů v soutěži bylo získat stipendium na co nejlepší univerzitu, kde se mohou rozvíjet hokejově a studovat.

Dá se USPHL Premier srovnat s nějakou naší ligou?
Soutěž tam je rozdělena do více divizí, aby týmy každý týden nemusely cestovat přes půl země. Některé divize byly kvalitnější, jiné byly slabší, podle toho, jak byl v daném státě hokej populární. Měl jsem štěstí, že jsem hrál v nejkvalitnější divizi z celé soutěže a nebál bych se úroveň naší divize přirovnat k nejvyšší juniorské soutěži v Česku.

Jak se Ti vůbec naskytla možnost jít hrát hokej do zámoří?
Věkově jsem u nás skončil v juniorských kategoriích a řešil jsem, co dál. Ozval se mi člověk, co dělal v podstatě “skauta” pro pár týmů. Zprvu jsem to nebral moc vážně, ale nakonec jsem si řekl, proč si ještě juniorskou kariéru neprodloužit. Děkuji i mojí rodině, která mi to celé umožnila.

Bylo pro tebe složité se vydat do neznáma?
Upřímně, pro mě ani moc ne. Bral jsem to jako zkušenost, naučit se jazyk, posunout se hokejově a taky se podívat do světa.

Jak na tuto zkušenost vzpomínáš?
V týmu bylo pár Evropanů, ale spíše kluci z Ameriky a Kanady, takže zprvu byla komunikace v šatně složitější, ale rychle jsem se do toho dostal. Bydlel jsem u skvělé rodiny se spoluhráčem, který byl z Las Vegas a dobře jsme si sedli. O to tam bylo vše snazší, vzpomínám na ten rok jen v dobrém.

Rok v Americe stačil nebo jsi chtěl zůstat?
Já jsem vlastně věkově vyšel z juniorských kategorii i za mořem. Rok stačil i z důvodu, že v tu dobu jsem neměl hotovou maturitu tady v Česku, a to pro mě mělo velkou prioritu. Škola se mnou úplně nespolupracovala a neumožnila mi dodělat studium dálkově, takže prakticky nebylo moc na výběr, ale jak jsem zmiňoval, byla to super zkušenost a vzpomínám na to jen v dobrém.

Děkujeme za rozhovor