Pavel Zajan se ve 27 letech rozhodl ukončit hráčskou kariéru. Útočník s obrovským fyzickým fondem dospěl k tomuto rozhodnutí kvůli velkému časovému vytížení. Neúnavný bojovník, který od mladšího dorostu hokejově vyrůstal v Teplicích, odehrál v Chance lize i 2. lize dohromady 235 zápasů. V Litoměřicích, kam se přesunul po uzavření zimního stadionu v lázeňském městě, nastoupil do 18 duelů (2 branky + 4 asistence). V Děčíně, kde působil od sezóny 2016/17, nejdříve v rámci střídavých startů a později už i trvale, zasáhl do 217 utkání a zapsal v nich 167 bodů za 90 gólů a 77 asistencí. Poděkování a rozloučení s Pavlem Zajanem proběhne před středečním zápasem s Mostem.

Pavle, ve 27 letech ses rozhodl pro ukončení hokejové kariéry, co tě k tomu přimělo?
Nejvíce časová vytíženost, přeci jen cestování z Teplic do Děčína zabere dost času, kterého moc není. Dalším důvodem je, že už se vytratilo nadšení z hokeje a kolikrát jsem se musel i přemlouvat.

Kdy nastal ten moment, že sis řekl, končím?
Finální krok ve mně přišel den před tím, než jsem svůj konec oznámil vedení, trenérům a spoluhráčům. K tomuto kroku vedlo dlouhé rozhodování, asi delší, než mělo být. S tou myšlenkou jsem si pohrával asi tři roky.

Takže to bylo těžké rozhodnutí…
Samozřejmě, že to bylo těžké rozhodnutí. Celý život jsem hrál hokej a věnoval mu veškerý čas, stejně tak se přizpůsobila i rodina, za což jsem jim vděčný.

Přemlouvali tě trenéři, vedení klubu, spoluhráči nebo blízcí?
S vedením, trenéry i blízkými jsme se o tom bavili, ptali se, jestli nechci jen čas na rozmyšlenou.

Je spousta hráčů, kteří ukončí kariéru a za rok nebo dva jsou zpátky. Je reálné, že by ses k hokeji jako hráč někdy vrátil?
Nemyslím si, že je možnost se za rok či dva vrátit, už mě to na led nijak netáhne. Plánuji si jít občas pinknout s hobíky, když mě vezmou. U mě ani není úplně reálný návrat po nějaké době bez tréninku, přeci jen mám hru založenou na fyzickém fondu a o ten za chvíli přijdu.

Ty ses věnoval i trénování dětí, lákalo by tě v budoucnu se k hokeji vrátit do této pozici?
S trénováním dětí jsem před touto sezónou skončil z časových důvodů. Udělal jsem si i B licenci, kterou jsem vlastně ani nestihl využít, takže v budoucnu je možnost se k trénování dětí vrátit.

Většinu kariéry si strávil v Děčíně, kde jsi působil od sezóny 2016/17, jak na tyto roky budeš vzpomínat?
Ano, vesměs kariéru v dospělém hokeji jsem strávil v Děčíně a určitě na HC Děčín budu vzpomínat v dobrém, ať už po hokejové stránce, tak i poté lidské. Měl jsem možnost spolupracovat se spoustou zajímavých lidí, ať už to bylo vedení, trenéři napříč celým klubem, současní hráči i ti v hokejovém důchodu, realizační tým či ledaři. Mimo hraní za děčínské áčko jsem se v Děčíně věnoval i trénování dětí, takže těch lidí, co mi v Děčíně přirostli k srdci, je spousta.

Na jaké období budeš vzpomínat nejradši?
Pokud se bavíme o áčku, tak za mě asi na období mých začátků v Děčíně, kdy tu (pro mě) byla původní parta, ze které už moc v týmu nezbylo.

Byl si velkým oblíbencem fanoušků díky své hře, na ledě si byl vždycky neúnavný bojovník, který nikdy nic nevypustí…
Každý má nějaký styl hry, šikovní hráči si hrají s pukem, střelci dávají góly a já jsem musel aspoň bojovat, co to šlo (smích).

Chtěl bys jim něco vzkázat?
Chtěl bych jim poděkovat za podporu, a to hlavně v loňské sezóně, kdy to bylo na padáka, a i tak nás fanoušci podporovali. Dokonce jezdili i na venkovní zápasy, za což klobouk dolů. Děčínskému hokeji přeji to nejlepší, jak v této sezoně, tak i v těch dalších.

Pavle, děkujeme za odvedou práci, kterou si pro HC Děčín vykonal a přejeme ti hodně štěstí a mnoho úspěchů v nových životních výzvách!


Děkujeme za rozhovor

https://www.hokej.cz/hrac/4797885/career?stats-section=all