V nucené pauze zaviněné návratem pandemie koronaviru jsou pozastavené veškeré soutěže v zemi a v této nechtěné pauze se budeme snažit přinést několik rozhovorů s hráči děčínského "A" týmu. Na řadě je nyní Jan Chovanec.

1. Honzo, v sezóně 2014/2015 jsi odehrál dvaatřicet utkání poprvé za seniorský tým. Po mládežnických kategoriích v Ústí nad Labem ses tak usadil v rodném Děčíně. Jaký byl přechod do mužské kategorie?

Ano, skok mezi juniorským a seniorským hokejem je veliký. Seniorský hokej je oproti juniorskému klidnější, hráči jsou zkušenější, chytřejší a nemusejí tolik bruslit, protože to uhrají svou chytrostí.

2. V Ústí nad Labem jsi strávil prakticky celý dorostenecký a juniorský věk, hrál jsi tam tedy obě extraligy dorostu. Dalo Ti to do hokeje hodně? Přeci jen nejvyšší soutěž už v těchto kategoriích je určitě kvalitní.

V Ústí nad Labem jsem hrál od svých třinácti let a vzpomínám na to jen v dobrém. Dalo mi to opravdu hodně. Tenkrát jsme těžili z toho, že jsme měli s kluky výbornou partou. Zahrál jsem si extraligu mladšího dorostu a pár zápasů extraligy juniorů. Bohužel extraligu staršího dorostu nikoli, protože ten rok, co jsme ji vybojovali, byla ročníkově má poslední a následoval přesun do juniorů.

3. V již zmíněné sezóně 2014/2015 jsi už hrál za děčínské áčko, odehrál jsi základní část i vyřazovací boje a ještě jsi stihl v Litoměřicích čtyři zápasy v baráži o extraligu juniorů v Litoměřicích. Byla to pro Tebe v té době asi nejzatíženější sezóna co se počtu zápasu týče, je to tak?

S tím souhlasím, určitě to byla náročná sezona, ale to k hokeji patří a já jsem rád za jakoukoliv příležitost zahrát si zápas asi jako každý hokejista. První rok v děčínském áčku, to byl pro mě splněný sen a sezona, kdy jsem nasbíral první zkušenosti se seniorským hokejem a tím pádem i hodně důležitá. Co se týče Litoměřic, odehrál jsem tam celou sezonu, když se nepřekrývaly zápasy s děčínským áčkem, byla to parádní sezona, jen tomu chyběla ta třešnička na dortu... vyhrát tu baráž a postoupit do extraligy. Pro mě to ale byly cenné zkušenosti.

4. V děčínském dresu jsi pak působil až do sezóny 2017/2018, poté jsi rok působil ve Varnsdorfu, tedy v týmu z regionu, jenž hraje krajský přebor. Byla to pro Tebe velká změna?

Velká změna to byla, hokej v krajském přeboru nemá takový systém, ale je rychlý a tvrdý. Každopádně jsem ve Varnsdorfu poznal skvělé lidi, jiný hokej a jsem za tu sezónu ve Varnsdorfu rád. Mají tam skvělou partu lidí a přeji jim, ať se jim daří.

5. Loni ses po ročním působení ve šluknovském výběžku natrvalo vrátil na rodnou půdu, tedy k děčínským Medvědům, sehrál jsi sedmadvacet duelů. V zimě jsi ale musel část zápasů vynechat kvůli nemoci. Pak ses vrátil, začal vrchol sezóny, play-off a to jste měli rozjeté velmi dobře, vypadalo to na postup do druhého kola. Za stavu 2:1 na zápasy v sérii s Řisuty ale přišla stopka, předčasný konec soutěže. Důvod - pandemie koronaviru. Bylo to pro všechny hrozné, že...

Play-off je to, na co se vždycky těšíme, to nejvíc z celé sezony. Našlápnuto jsme měli dobře, ale bohužel situace byla jaká byla a soutěž se musela zrušit.

6. Vše se přečkalo a vypadalo dobře. Naskočil jsi do přípravy Medvědů pro novou sezónu. Vsítil jsi dva góly a celkově bylo vidět, že jsi byl hodně aktivní. Na novou sezónu jsi tedy byl připraven a těšil se na ni, že?

Na novou sezonu jsem se těšil a byl jsem připraven jako na každou novou sezonu. Pro mě je priorita, aby se dařilo celému týmu, a abych předvedl co nejlepší výkon pro tým. Na kanadské bodování moc nekoukám, ale když se mi povede dát gól nebo někomu nahrát, jsem za to samozřejmě rád.

7. Tu už od začátku poznamenal návrat pandemie Covid-19. Dost zápasů bylo odložených, nyní se dokonce nehraje, soutěž byla přerušena. Děčín stihl odehrát tři duely a teď se neví, kdy se začne hrát. Nesmí se dokonce ani trénovat uvnitř. Máte tedy obdobu letní přípravy venku? Zatím byla sezóna odložena na dva týdny, ale to už nyní neplatí a minimálně do konce října se hrát zřejmě nebude.

Co na to říct. Všichni jsme zklamaní. Snažíme se udržovat individuálně a sledujeme, jak se situace vyvíjí. Bohužel to nevypadá, že by se v nejbližší době měla soutěž znovu rozjet.

8. Je ale možné, že se nebude hrát ani v listopadu vzhledem k tomu, jak se vše vyvíjí. Jak tohle vnímáte se spoluhráči v kabině? Je jasné, že návrat do herního tempa bude složitý a hlavně se jen těžko sezóna dohraje s plným počtem zápasů...

Nezbývá nám nic jiného než čekat, jak se bude pandemie vyvíjet. Ale zdraví je to nejdůležitější co máme, takže se budeme modlit, aby nás epidemie co nejrychleji opustila a mohli jsme zase normálně začít sportovat. Návrat do tempa bude určitě náročný, ale budeme na tom všichni stejně, takže v tom nevidím problém.

9. Řada hokejistů má před zápasy své rituály. Patříš mezi ně? A pokud ano, prozradíš fanouškům, jaký je ten Tvůj?

Ano rituály mám, ale nechám si je pro sebe (smích).

10. Jediné, co si přát, je samozřejmě zdraví všech a ať se vše zvládne a vy se zase mohli prohánět po ledě a bavit diváky. Doufejme, že to bude co nejdříve, že.

Souhlasím. Hlavně ať jsme všichni zdraví a pandemie nás co nejrychleji opustí, abychom se mohli vrátit k normálnímu životu.

11. Honzo, moc děkuji za rozhovor a za sebe, klub i fanoušky přeji hodně hokejových úspěchů a brzký návrat na led.

Já moc děkuji a doufám, že se brzy všichni sejdeme na zimním stadionu.